V ČR bohužel razantně přibývá falešných exekutorů a různých podvodných vymahačů.

Příčinou bývá většinou totální neznalost lidí (jakékoliv právní povědomí), kteří nevědí, jak proces exekuce probíhá a kdo je soudní exekutor. Netuší, že soudní exekutor musí disponovat právnickým vzděláním, že prochází náročným výběrovým řízením, že musí být jmenován ministrem spravedlnosti či že je úřední osobou. Tomu, kdo zneužije pojmy „soudní exekutor", „exekutorský úřad", „exekuce" nebo „exekuční činnost" a termíny odvozené, přitom hrozí sankce až do výše 200 tisíc korun. Skutečná exekuce je fakticky výkon státní moci prostřednictvím soudního exekutora, a to způsobem státem stanoveným. Pokud však dlužník narazí na vymahače, který se za exekutora pouze vydává, měl by vědět, že ten nemá žádná procesní oprávnění. Některé tyto společnosti činí úkony, které by nemohl provést ani pravý soudní exekutor. Jedná se např. o jednání hraničící s vydíráním, osobní prohlídky osobou opačného pohlaví či zabavení věcí zákonem stanovených jako nepodléhající exekuci.

Soudní exekutor je osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Exekutor vykonává exekuci, kterou zahájil soud. Řídí se přitom exekučním řádem (zákon č. 120/2001 sb.), resp. občanským soudním řádem (zákon č. 99/1963 Sb.).

K dispozici má taktéž právním předpisem definované pravomoci. Jestliže exekutor vymáhá peněžitou pohledávku (např. dluh vzniklý nesplácením spotřebitelského úvěru, hypotéku, pokutu od MHD, PČR, dlužné výživné či nájemné…), má několik možností, jak vést exekuci, a to srážkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, zřízením exekutorského zástavního práva, prodejem movitých věcí či nemovitostí, postižením podniku, správou nemovitostí a pozastavením řidičského oprávnění (v případě vymáhání dlužného výživného na nezletilé dítě). Avšak soudní exekutor může vymáhat i nepeněžité plnění, což je způsob exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky. Jako příklad může sloužit např. odstranění černé stavby, vyklizení nemovitosti apod. Exekuci na nepeněžité plnění lze provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci či provedením prací a výkonů.

Nelze však zaměňovat činnost soudních exekutorů s aktivitou tzv. vymahačů, což jsou různé inkasní agentury (tzv. inkasní detektivové) a vymahačské společnosti. Tyto společnosti totiž nemají se soudními exekutory nic společného, ačkoliv se ve svých výzvách a upozorněních zasílaných dlužníkům snaží tento dojem falešně navodit! Pojmenovávají své provozovny jako exekutorské kanceláře a ve výzvách doručovaných dlužníkům operují s exekuční terminologií tak, aby dlužníka zmátly. „Zmiňovaní vymahači" však nemají žádné z výše uvedených pravomocí zakotvených v exekučním řádu. Nemohou vstupovat na pozemek či do bytu, natož pak provádět soupis movitých věcí, nemohou postihnout mzdu či peněžní účet dlužníka. Nemají zákonnou oporu pro to, aby mohly postihovat jakýkoliv majetek dlužníka. Tyto společnosti jsou navíc leckdy velice netransparentní, odměny si účtují dle oficiálně neexistujících pravidel, nepodléhají žádné regulaci ani kontrole. Nikdo nad nimi neprovádí dohled, žádný dohledový orgán nereguluje jejich činnost. Naopak soudní exekutoři podléhají dohledu ze strany Exekutorské komory ČR, Ministerstva spravedlnosti ČR a soudů. Jsou kárně odpovědní. V případě závažného pochybení je lze odvolat z úřadu. Skutečná exekuce je fakticky výkon státní moci prostřednictvím exekutora, a to způsobem státem stanoveným.

Navíc v současné době se většina organizačních jednotek, a to včetně např. Masarykovy univerzity, v České republice setkala s tzv. fishingovou kampaní.

Mgr. Petr Jezdinský, podnikový právník (s využitím Exekutorské komory ČR, Masarykovy univerzity Brno a Advokátního deníku)

Bc. Jaroslav Oborný, obchodník s nemovitostmi