Poslankyně Levová požaduje změnu zákona o spotřebitelském úvěru.

Vážení klienti, chaos kolem poplatků za předčasné splácení hypotečních úvěrů nabírá na síle. Zatímco některé hypoteční banky si podle současných pravidel účtují pouze několika set korunové náklady spojené s administrativou, jiné bankovní ústavy od klientů požadují poplatky v řádu tisíců až desetitisíců korun. Do nich počítají ušlé úroky nebo náhrady vyplacené provize zprostředkovatelům. Celý hypoteční trh proto dlouhodobě volá po změně zákona, která by pravidla hry zpřesnil a nastavil férové podmínky jak pro spotřebitele, tak pro banky samotné. To se snaží změnit novela zákona o spotřebitelském úvěru (pozn. zákon č. 257/2016 Sb.) poslankyně Jany Levové (SPD), která má ochránit zejména zájemce o nové bydlení i celé odvětví.

Nynější právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru totiž vede k omezení dlouhodobých fixací u hypoték, čímž se může významně destabilizovat úvěrový trh. Nejenže je to v rozporu s trendem ve vyspělých evropských zemích, ale zkrácení fixací hypotéčních úvěrů bankami vede k poškození zájmů věřitelů. Dále se tak může snížit dostupnost bydlení. Narovnání stávající praxe v oblasti předčasně splacených úvěrů či hypoték, která není v souladu s evropskou směrnicí, proto navrhuje poslankyně SPD Jana Levová. Pokud její novela návrh zákona o spotřebitelském úvěru projde legislativním procesem, platit by měla od 1. ledna 2021. Přesvědčení o naléhavosti řešení vzbudily taktéž reakce některých subjektů, které se na poslankyni Levovou v této souvislosti obrátily. Např. Ústav legislativních studií, z.ú., či Sdružení obrany spotřebitelů Moravy a Slezska, z.s., apelovaly na nutnost legislativního zásahu v návaznosti na identifikovaná rizika spojená s akceptací výkladu příslušného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru centrální banky. Potřebu přesnějšího zákonného vymezení vyjádřila i sama Česká národní banka.

Podle Levové je třeba změnit zákon o spotřebitelském úvěru tak, aby bylo jeho znění jednoznačné, předvídatelné, a aby tento zákon odpovídal své původní myšlence, neznevýhodňoval postavení poskytovatelů spotřebitelských úvěrů vůči zahraničí, a především v konečném důsledku nepoškozoval spotřebitele. Jako vhodné řešení se jeví metoda demonstrativního výčtu nahraditelných nákladů, neboť jednak zlepšuje podmínky pro jednotný výklad napříč členskými státy Evropské unie a jednak zvyšuje právní jistotu, neboť staví najisto, že rozsah nahraditelných nákladů předčasného splacení je širší než dle výkladu České národní banky. „Tyto spravedlivě vynakládané částky banky nesou samy, aniž by měly možnost spotřebitelské chování předvídat. Jediný logický důsledek, který lze očekávat, je samozřejmě tendence jednotlivých bank nahrazovat tyto dodatečné náklady jiným způsobem, tedy pravděpodobně zvýšením cen jiných služeb využívaných klienty, či zdražením hypoték a obecně zpřísněním hypotečních podmínek," konstatuje poslankyně Levová.

Mezi tzv. nahraditelné náklady předčasného splacení tak mají patřit hlavně náklady, které poskytovatel ještě bude muset vynaložit v souvislosti s obstaráním financí na spotřebitelský úvěr a náklady spojené s dalším umístěním peněz z předčasně splaceného spotřebitelského úvěru. Nákladem přímo spojeným s předčasným splacením může být případně i část provize vyplacené zprostředkovateli spotřebitelského úvěru. Odškodnění však musí být vždy spravedlivé a objektivní.

Podle ČNB je velmi diskutabilní, zda v případě předčasného splacení úvěru jednotlivcem nějaké náklady na umístění peněz obchodním bankám vznikají. Poslankyně Levová to však odmítá. „Skutečnost, že tato kategorie nákladů v praxi skutečně vzniká, je zcela nesporná. Motivem k předčasnému splacení úvěru bude zpravidla pokles úrokových sazeb a s tím související snaha spotřebitele o úsporu nákladů, ke kterým se dříve smluvně zavázal. Při poskytnutí úvěrů novému klientovi tak věřitel bude nucen respektovat snížený úrokový výnos," uvedla poslankyně. Současný stav je podle poslankyně nevýhodný nejen pro věřitele, ale především představuje velké riziko pro spotřebitele. V případě zachování současné právní úpravy lze očekávat nejen uvedený pokles nabídky zápůjček s dlouhodobou fixací (které jsou typické pro vyspělou západní Evropu a představují záruku stabilního a předvídatelného trhu), ale též nárůst úrokových sazeb a poplatků. Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů totiž budou logicky motivováni přenést své nenahrazené náklady spojené s předčasně ukončenými smlouvami na zájemce o spotřebitelský úvěr – spotřebitele.

Mgr. Petr Jezdinský (s využitím portálu Česká justice)

Mgr. Jaroslav Oborný, realitní specialista