Blog


NS opětovně rozhodoval v otázkách přezkumu tzv. rozhodčích doložek.

4 / 12 / 2020

Vážení čtenáři, milí klienti, Nejvyšší soud se aktuálně ve dvou rozhodnutích přijatých senátem 23 Cdo (soudce zpravodaj JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D.) vyjádřil k souboru otázek významně ovlivňujících možné zásahy do autonomie vůle stran při sjednávání rozhodčích doložek (konkrétně v rozsudku ze dne 18. listopadu 2020, sp. zn. 23 Cdo 1337/2019, a v usnesení taktéž ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3972/2019).

V justiční praxi týkající se sjednávání rozhodčích doložek lze přibližně do roku 2010 vysledovat poměrně liberální přístup soudů k možnostem sjednávání rozhodčích doložek, zejména ke způsobu určení rozhodce. Nerezonoval přitom ani problém nezávislosti a nestrannosti rozhodců.

Ke změně došlo po roce 2010, kdy judikatura přistoupila k restriktivnímu výkladu v možnostech volby rozhodce především prostřednictvím dohodnuté třetí osoby (appointing authority). Omezení, k nimž původně judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu došlo, byla do značné míry vyvolána zneužíváním rozhodčího řízení ve vztazích se spotřebiteli a ve sporech z nich vycházejících.

Judikatura však závislost uvedených restrikcí na postavení stran dosud nezdůrazňovala, a vznikaly tak meritorně dosud neřešené otázky, zdali tato omezení dopadají na posouzení platnosti rozhodčích doložek v důsledku sjednaného způsobu určení rozhodce i mimo rámec vztahů spotřebitelských, a to zejména po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku od 1. ledna 2014 (zákona č. 89/2012 Sb.), a zároveň, jaký je význam příp. nedostatku nezávislosti či nestrannosti rozhodců pro soudní řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Nejvyšší soud tak aktuálně dospěl k závěrům, jež lze shrnout takto: Nedostatek nezávislosti či nestrannosti rozhodce nebo osoby určující rozhodce nezpůsobuje sám o sobě neplatnost samotné rozhodčí doložky uzavřené mezi podnikateli za účinnosti nového občanského zákoníku, tedy po 1. 1. 2014. Případný nedostatek nezávislosti či nestrannosti osoby, která dle ujednání stran má určit rozhodce, se nepresumuje, ale je předmětem dokazování, i když touto osobou je tzv. arbitrážní centrum, jde-li o ujednání ve smlouvách uzavřených mezi podnikateli za účinnosti občanského zákoníku, tedy po 1. lednu 2014.

Skutečnost, že věc projednal a rozhodl vyloučený rozhodce, může být důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. c) zákona č. 216/1994 Sb. v případě, že strana rozhodčího řízení o okolnostech vyloučení rozhodce nevěděla, a nemohla je proto v rozhodčím řízení ani uplatnit.

Mgr. Petr Jezdinský, právník (s využitím webových stránek Nejvyššího soudu a Advokátního deníku)

Mgr. Jaroslav Oborný, realitní specialista

Zobrazit další článkyZobrazit užitečné informace
Top