Co je exekuce?

Vážení čtenáři a klienti, exekuce (pozn. tento termín pochází z latinského exsecutio, tj. vykonání, provedení) neboli vykonávací řízení je nucený výkon exekučního titulu. Tím je např. vykonatelné rozhodnutí soudu, vykonatelný rozhodčí nález, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, vykonatelné rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy, nebo jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon (viz níže: Co je exekuční titul?)

Exekuce spočívá většinou ve vymožení peněžité částky od povinného (dlužníka) pro oprávněného (věřitele), případně v donucení ke splnění jiné povinnosti.

Jako vykonávací řízení tedy sleduje realizaci toho, co bylo shledáno právem v řízení nalézacím, jestliže poté nedošlo k dobrovolnému plnění ze strany povinného.

Mezi nalézacím a vykonávacím řízením však neexistuje bezprostřední návaznost. Exekuční řízení je samostatný druh civilního procesu se specifickými procesními zásadami a instituty, v jehož průběhu navíc vznikají nové hmotněprávní vztahy.

Vždy ale musí nejdříve proběhnout řízení nalézací, jehož výsledkem musí být vykonatelný exekuční titul a teprve v případě dobrovolného nesplnění takto nalezeného a oprávněnému přiznaného práva vůči povinnému lze podat návrh na zahájení exekuce (toto tvrzení však neplatí např. u nedoplatků na veřejném zdravotním pojištění). Bez návrhu oprávněného nelze vykonávací řízení zahájit.

V České republice se rozlišují výkony rozhodnutí, které provádějí soudy samy, a exekuce, které provádějí samostatní soudní exekutoři.

Významným rozdílem např. je, že výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu zajišťuje soudní vykonavatel, který je zaměstnancem soudu, je tedy placen soudem a řízení o výkonu tohoto rozhodnutí je zpoplatněno podle zákona o soudních poplatcích.

Výkon rozhodnutí podle exekučního řádu ale provádí soudní exekutor (viz níže – Kdo je exekutor?) – soukromá fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, náklady exekuce platí zpravidla povinná osoba. Vyjma toho své vlastní exekuce mohou provádět i finanční i správní úřady.

Exekuci tak může provádět několik subjektů, tj. soud, soudní exekutor, ale i obecní či krajský úřad nebo finanční úřad. Jejím smyslem bývá nejčastěji vymožení peněžitého dluhu.

I exekuce má však svá pevně stanovená pravidla. Nutnou příčinou každé exekuce je také dluh, nejčastěji peněžitého charakteru.

Exekuci nařizuje, resp. zahajuje soud a soudní exekutor (viz níže – Kdo je exekutor?) pouze vykonává jeho rozhodnutí. Na počátku příběhu ale vždy stojí věřitel. Právě věřitel je jediný, kdo může rozhodnout o osudu dluhu, resp. dlužníka.

Co je exekuční titul?

Exekuční titul je rozhodnutí nebo jiná listina, vydaná k tomu oprávněným orgánem, sloužící jako podklad pro exekuci, pokud není dobrovolně splněna povinnost v něm obsažená.

Podmínkou je však, aby byl vykonatelný, což se, kromě exekutorských a notářských zápisů, dokládá tím, že je na něm vyznačena tzv. doložka vykonatelnosti.

Exekučním titulem může být:

A.) rozhodnutí soudu (rozsudek, usnesení, platební rozkaz nebo trestní příkaz), pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek,

B.) schválený smír,

C.) rozhodčí nález,

D.) notářský zápis se svolením k vykonatelnosti (dříve byl možný i exekutorský zápis o dohodě splnit určitou povinnost se svolením k vykonatelnosti),

E.) rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků,

F.) rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.

Jak by měl postupovat dlužník?

Dlužníci by měli co nejrychleji reagovat na veškeré výzvy věřitelů, soudů a následně exekutorů. Právě tzv. „Pštrosí taktika strkání hlavy do písku" se moc finančně a psychicky nevyplácí.

Naopak, jestli dlužník zaplatí dlužnou částku hned na počátku řízení, ušetří na nákladech exekuce. A pokud zrovna není při penězích, je dobré se pokusit sjednat si s exekutorským úřadem splátkový kalendář.

Kdo je exekutor?

Soudní exekutor je fyzická osoba, kterou stát delegoval (pověřil) exekutorským úřadem (obdobně jako je to např. u notářů). Exekutoři mohou na základě tohoto pověření provádět exekuce a vykonávat některé další činnosti podle exekučního řádu (zákon č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Aby exekutor mohl být exekutorem, musí mít právnické vzdělání, odpovídající praxi a musí být jmenován do exekutorského úřadu ministrem spravedlnosti.

Všichni exekutoři jsou u nás povinně sdruženi v samosprávné Exekutorské komoře ČR. Z titulu své funkce má při vedení exekucí, kterými byl pověřen právo požadovat po státních orgánech i dalších institucích poskytování informací a další součinnost a tyto osoby mu je musí poskytnout.

Mgr. Petr Jezdinský, podnikový právník (s využitím Exekutorské komory ČR)

Bc. Jaroslav Oborný, obchodník s nemovitostmi