Bezplatné poradenství pro zadlužené zatím nefunguje, pomohl by psycholog.

Vážení čtenáři a klienti, velká oddlužovací novela loni zavedla do insolvenčního zákona nové ustanovení, podle něhož může soud dlužníkovi při oddlužení plněním platebního kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty uložit, aby absolvoval bezplatné odborné sociální poradenství. Cílem bylo naučit dlužníky zacházet s finančními prostředky. Podle odborníků se v tomto případě jedná o obsoletní právní normu, která v aplikační praxi nefunguje a nepoužívá se (zdroj: https://www.ceska-justice.cz/2020/04/bezplatne-poradenstvi-zadluzene-nefunguje-potvrzuji-odbornici/).

Návrh na uložení povinnosti absolvovat odborné sociální poradenství v rozsahu maximálně 100 hodin musí vznést při oddlužení plněním platebního kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty insolvenční správce. „To má své opodstatnění – insolvenční správce s dlužníkem jedná, má přehled o příčinách jeho úpadku, charakteru jeho závazků i majetku. Je tak schopen erudovaně posoudit, zda by taková sociální služba mohla konkrétnímu dlužníkovi pomoci," konstatuje Lucie Machálková z tiskového oddělení Ministerstva spravedlnosti. Přitom právě skutečnost, že je soud při ukládání této povinnosti vázán návrhem insolvenčního správce může být podle soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem Tomáše Zadražila kamenem úrazu. „Soud o takovém návrhu rozhoduje v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, jemuž nepředchází soudní jednání, tedy aniž by měl možnost osobního kontaktu s dlužníkem," podotýká Zadražil (zdroj: https://www.ceska-justice.cz/2020/04/bezplatne-poradenstvi-zadluzene-nefunguje-potvrzuji-odbornici/).

Autor tohoto článku zastává stejný právní názor jako Tomáš Jirmásek, soudce Krajského soudu v Praze, a to sice, že dlužníci by měli (spíše) navštěvovat psychologa. Je to z toho důvodu, že řada dlužníků se při nesplácení svého dluhu často schovává „do ulity", kdy vůbec nekomunikují s věřiteli, resp. právními zástupci věřitele, nereagují na vydaný platební rozkaz, resp. se ani nedostaví k soudu, příp. ani nereagují na vydání rozsudku, takže vymáhání pohledávky skončí až exekucí, resp. pakliže povinný disponuje nemovitostí i vydáním exekučního příkazu k prodeji nemovitosti.

Právě řada dlužníku trpí psychickými problémy, popř. i duševním onemocněním. Je veřejným tajemstvím, že řada bezdomovců je postižená schizofrenií. Známý psychiatr Ivan David hovoří o tom, že (cit.): „Asi 20 až 40 procent bezdomovců může trpět schizofrenií a jinými psychózami. Přitom v běžné populaci se toto závažné duševní onemocnění objevuje asi u jednoho procenta lidí" (zdroj: https://www.tribune.cz/clanek/3465-psychiatr-schizofrenii-muze-trpet-az-procent-bezdomovcu).

Soudce Tomáš Jirmásek k výše uvedenému konstatuje, že (cit.): „Dluhovému poradenství, jako jednomu z potencionálně efektivních nástrojů při řešení i prevenci zadluženosti, fandím. Nejsem si ale jistý, zda zvolený způsob byl ten nejšťastnější. Nikdo za soudy, insolvenční správce, sepisovatele návrhů na oddlužení… neví, jak s dluhovým poradenstvím pracovat. Kdo jej poskytuje? Kdo jej platí? Jaký má obsah? Jaký má účel, co od něj očekáváme? Pro jaké dlužníky je vhodný? V jaké délce? Každý z nás něco z toho tuší, něco si přeje a snad i něco ví, resp. si myslí, že ví, v souhrnu však nevíme nic. Teoreticky dluhové poradenství má fungovat tak, že nabude-li insolvenční správce pocit, že právě „jeho" dlužník si zaslouží dobrodiní dluhového poradenství, podá soudu takový návrh. Soud v rámci schválení oddlužení může dlužníku uložit povinnost využít v rozsahu nejvýše 100 hodin služby dluhového poradenství (odborného sociálního poradenství poskytované registrovaným poskytovatelem sociálních služeb). Za sebe bych si představoval, že bude fungovat celorepubliková on-line databáze poskytovatelů těchto služeb a že bude snadno zjistitelná jejich okamžitá kapacita. Představoval bych si širokou debatu o smyslu, účelu, úkolech… Na konci této studijní, publikační, konferenční debaty plné kulatých stolů bude konsensuální výstup, metodika. Pak bude mít dluhové poradenství smysl. Dluhové poradenství by mělo být pravidelně podrobováno standardním hodnotícím metodám, řekněme, po každých pěti letech. Zamýšleným efektem dluhového poradenství je jistě snížení nezodpovědné zadluženosti, počtu úpadků, rozpadu rodin, sebevražd…, a to prostřednictvím zvýšení finanční gramotnosti. Dluhové poradenství však na to nemůže stačit samo, musí se jednat o mezioborovou snahu právníků, ekonomů, sociálních pracovníků, terénních pracovníků, učitelů… Na nedávném školení mi povídal jeden advokát, že spíše než dluhové poradenství potřebují dlužníci psychologa. Nemyslel to ironicky, myslel to vážně a jsem přesvědčen, že byl pochopení problému zatím nejblíže. Dlužník, který neví, že nemá utrácet více, než si vydělá, je mýtus, stejně jako dlužník bez příjmů půjčující si na dovolenou u moře, možná jde o promile případů. Řada dlužníků má ale opravdový problém dostavit se k soudu, na jednání se správcem, na úřad, na pracovní pohovor; ve většině případů to není lehkomyslností ani leností. Bojím se, že současná situace povede ještě ke zhoršení. Každopádně platí, že se jedná o celospolečenský a mezioborový běh na dlouhou trať. Již samotné uzákonění dluhového poradenství bylo vizionářským počinem, teď jej rozvinout. K tomu přistupují nová pravidla o spotřebitelských úvěrech, o oddluženích… V protestanském světě dnes těží z komplexních celospolečenských opatření, která byla přijata v 16. a 17. století, je to opravdu běh na dlouhou trať" (zdroj: https://www.ceska-justice.cz/2020/04/vice-nez-poradenstvi-potrebuji-dluznici-psychologa-mini-soudce-jirmasek/).

Mgr. Petr Jezdinský, právník (s využitím výše citované literatury)

Bc. Jaroslav Oborný, obchodník s nemovitostmi