Zranitelným skupinám občanů by napomohl zákon o sociálním bydlení.

Vážení čtenáři, milí klienti, ombudsman zmapoval dobrou praxi při zajišťování důstojného bydlení pro lidi ze zranitelných skupin. Daří se především díky dostatečné podpoře lidí při zabydlování i zárukám pro vlastníky bytů. Problémem jsou omezené kapacity. Pomáhající organizace a veřejný ochránce práv volají po systémovém řešení. Zástupci čtrnácti organizací z celé České republiky ve výzkumu veřejného ochránce práv zevrubně popsali svou práci s lidmi, kteří z nejrůznějších důvodů získávají běžné bydlení obtížněji než jiní. Mezi zranitelné skupiny patří např. rodiče s více dětmi, senioři, lidé s postižením nebo Romové. Podle posledních dat u nás v bytové nouzi "žije" 154 tis. občanů, dalších 1,6 milionu ohrožuje ztráta bydlení.

Průzkum ombudsmana ukázal, že většině organizací se byty pro klienty daří nacházet. A díky jejich podpoře si lidé dokáží bydlení i dlouhodobě udržet. Kvůli omezeným kapacitám ale zvládnou neziskové organizace pomoci pouze zlomku ze stovek tisíc lidí, kteří by obdobnou individuální asistenci v oblasti bydlení potřebovali. Také proto pomáhající organizace stejně jako veřejný ochránce práv volají po systémovém řešení, například v podobě zákona o sociálním bydlení. Pomáhajícím organizacím se při zajišťování bydlení vyplácí co nejaktivnější zapojení lidí v bytové nouzi a také individuální spolupráce s nimi založená na důvěře. Velmi důležitá je rovněž motivace vlastníků bytů. Ti oceňují především garanci pravidelného placení nájemného, slušného zacházení s bytem a účinné řešení případných sousedských sporů. Díky tomu lidé bydlení nejen získají, ale taktéž si jej dokáží dlouhodobě udržet.

„Za mě je úspěch to, když dlouhodobě vydrží v bytě a fungují nějakým pro nás normálním způsobem. Když děti chodí do školy, mají zajištěnou zdravotní péči, rodiče se o ně řádně starají, když se podaří zaměstnat rodiče," popsala v šetření zaměstnankyně spolku, který v lounském okrese pomáhá získat a udržet bydlení rodinám s dětmi žijícím v nevhodných podmínkách. Většina organizací též v průzkumu zmínila, že je pro ně důležité oddělovat role správce nebo zprostředkovatele bytů a sociálního pracovníka. Předcházejí tak střetu rolí, kdy by sociální pracovník hájící zájmy klienta musel např. vymáhat dlužné nájemné nebo dokonce zajišťovat nucené vystěhování. „Není to prostě možný. Buďto jsem váš sociální pracovník, anebo jsem váš domácí," glosoval zaměstnanec další z organizací.

Mgr. Petr Jezdinský, právník (s využitím Kanceláře veřejného ochránce práv a Advokátního deníku)

Mgr. Jaroslav Oborný, realitní specialista