Odklad splátek hypotéky ano, odklad exekucí a insolvencí nikoliv

Vážení čtenáři, klientům, kteří se dohodnou se svým věřitelem na odkladu úhrady splatných závazků v souvislosti s pandemií koronaviru, nehrozí zápis do negativních registrů sdružení Solus. I přes komplikovanou situaci Solus doporučuje, aby klienti se svým věřitelem aktivně komunikovali a hledali společně řešení. ČNB považuje současné možnosti bank odkládat splátky úvěrů v souvislosti s koronavirovou krizí za dostatečné. 

„Členové sdružení vždy mají zájem aktivně se svými klienty řešit případné potíže s úhradou závazků, které vyplývají z uzavřených smluv. S ohledem na aktuální situaci přicházejí s dalšími vstřícnými návrhy. Je však nezbytné, aby klienti své věřitele o případných finančních problémech včas informovali," konstatoval tajemník sdružení Jan Stopka.

V důsledku nařízených opatření v souvislosti s pandemií koronaviru se podnikatelé i běžné občané mohou dostat do situace, kdy nejsou schopni splnit své závazky ze smluv. „Bez ohledu na zavinění ale druhé smluvní straně vzniká nárok na náhradu škody. Možností, jak se v aktuální době odpovědnosti vyhnout, nabízí české právo hned několik," konstatoval Jakub Kadlec z kanceláře Vilímková Dudák & Partners. Porušení smluvní povinnosti z důvodů vyhlášení nouzového stavu či karantény ve většině případů nezpůsobuje automaticky zánik smlouvy. Závazky jsou tedy lidé povinni plnit i nadále, a to pokud možno v co nejkratším termínu. Neznamená to tedy, že kvůli karanténě není třeba dodat zboží, dokončit dílo či poslat splátku. Jestliže ale kvůli nařízené karanténě či nouzovému stavu nastane zpoždění, mohou se lidé vyhnout placení náhrady škody díky institutu vyšší moci. Tou se rozumí mimořádné, nepředvídatelné, neodvratitelné a nezaviněné překážky, které smluvní strany nemohly předjímat a ovlivnit.

Jedna věc je tedy odklad splátek např. u hypotečních či spotřebitelských úvěrů, což lze pochopit, protože řada zaměstnanců či živnostníků nemůže vykonávat ani home office. Další věcí, kterou ale nepodporujeme, je odklad exekucí či insolvencí.

V tomto kontextu lze souhlasit s právním názorem JUDr. Jana Bureše, Ph. D., že (cit.): „Exekuční činnost je výkon veřejné moci, typicky moci soudní. Soudní exekutor je při výkonu exekuční a další činnosti úřední osobou, vystupuje jako orgán veřejné moci a jeho úkony se považují za úkony soudu. Rovněž k postavení insolvenčního správce se Ústavní soud v minulosti vyjádřil tak, že má postavení orgánu veřejné moci, který autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech věřitelů, kteří se nenacházejí v rovnoprávném postavení s insolvenčním správcem. Obsah rozhodnutí totiž nezávisí na jejich vůli. Občanský soudní řád i exekuční řád svěřují pravomoc rozhodovat o odkladu exekuce výlučně soudnímu exekutorovi a exekučnímu soudu, přičemž podmínky odkladu exekuce musí být vždy konkrétně vymezeny v daném řízení. Shodně v insolvenčním řízení může o přerušení splátkového kalendáře rozhodnout výlučně insolvenční soud a opět musí být odůvodněna doloženou, nikoli hypotetickou, situací dlužníka. Rozhodnutí vlády o odkladu všech exekucí nebo přerušení splátkových kalendářů v insolvenčním řízení by bylo překročením jejích pravomocí a ústavním excesem moci výkonné vůči moci soudní, což by jistě zavdalo důvod k judikatornímu zásahu Ústavního soudu. Neuvážený plošný odklad exekucí nebo splátek v insolvenčním řízení by výraznou měrou poškodil oprávněné zájmy věřitelů dlužníka, který se v souvislosti s vyhlášenými krizovými opatřeními vlády ani zdaleka nemusel ocitnout v tíživé životní situaci, která by odůvodňovala odklad exekuce podle § 266 odst. 1 občanského soudního řádu, pokud by ho podal sám dlužník. Vzhledem k sanačním příslibům vlády lze očekávat, že se dlužníci do tíživých životních situací nedostanou a pokud ano, pak zcela jistě ne hromadně. Mějme na paměti, že i věřitel má svá práva, že i on může být krizí dotčen a že velká část věřitelů jsou matky samoživitelky, spotřebitelé, poškození v trestním řízení nebo podvedení živnostníci, kteří nedostali zaplaceno. Nezapomínejme také, že podle § 36 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (krizový zákon) je stát povinen právnickým a fyzickým nahradit škodu způsobenou v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními prováděnými podle tohoto zákona."

Odborná literatura:

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/splatky-odlozene-kvuli-koronaviru-se-v-registru-solus-neobjevi/1870113,

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zavazky-ze-smluv-musi-lide-plnit-i-v-karantene-a-nouzovem-stavu/1869783

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/moznosti-bank-odkladat-splatky-uveru-jsou-podle-cnb-dostatecne/1870300,

https://www.ceska-justice.cz/blog/krizove-opatreni-vlady-o-odkladu-exekuci-a-insolvenci-by-pred-us-neobstalo/

Mgr. Petr Jezdinský, právník

Bc. Jaroslav Oborný, obchodník s nemovitostmi